Trubač viděný z profilu, nakloněný do nástroje se skutečným soustředěním. Mikora ho maluje převážně v modřích, oblek a stíny chladné, obličej a ruce teplejší, a klade to vše na koláž z notového zápisu, který vystupuje kolem hlavy a ramen. Modř rozbíjejí dotyky červené a bílé. Provedení je volné a gestické, akryl a koláž na papíře, vpravo dole datováno 2024. Vzpřímený a komorní formát nese tutéž ztišenou náladu pozdního setu, kterou si název vypůjčuje od jazzového standardu.