Tento akvarel od Romana Zuzuka je tichý sen jednoho pokoje. Muž položil hlavu na modře pokrytý stůl a znehybněl, ruce složené pod sebou, tvář obrácenou vzhůru s lehkým úsměvem. Z jeho ramene jako by vyrůstala druhá tvář, tak jak to ve snech bývá, takže si nejste úplně jistí, kde jedna postava končí a druhá začíná.

Pokoj kolem něj stále přidává další věci. Podél okraje stolu kráčí štíhlá žlutá koza se zatočenými rohy. Na modré látce stojí zelená láhev a malá sklenička a přímo do látky jsou namalováni bílý pták a malé hnědé zvíře, obrácení k sobě. Vpravo stojí kaktus ve skvrnitém květináči s jedním rozkvetlým červeným květem nahoře.

Nade vším visí zarámovaný obraz ležící nahé ženy na teple žlutém pozadí, její tělo se táhne přes celou šířku rámu. Stěny jsou olivově hnědé, podlaha sytě zemitě červená a muž sedí na nízké zelené stoličce.

Když spím je malováno akvarelem, datováno 2024 a signováno vpravo dole, rozměr 58 × 47 centimetrů. Nic v něm není tak docela logické, a právě o to jde.