Moře se ještě hýbe, ale nejhorší už pominulo. Zelené a tyrkysové vlny se valí jedna za druhou, jejich hřebeny se lámou do bílé pěny a těžká oblaka nahoře se začínají trhat a propouštět bledou duhu. Daleko na obzoru stojí jediná plachta. Voda je malovaná hutně, pěna nanesená v reliéfních tazích, které byste skoro nahmatali. Tato široká olejová mořská krajina o rozměru 110 na 70 centimetrů je dílem Mikhaila Mikory.